Beta se u nás doma objevila v roce 1984 a způsobila v našem obýváku doslova filmovou revoluci. Pocházela z Japonska a získal jsem jí od kamaráda, který mi ji sehnal z dovozu z druhé ruky. Stála bezmála jako třetina naší chaty v Českém ráji. Beta nebyla žádný drobeček a na její přenášení jsem potřeboval velký cestovní kufr. Betamax neboli familierně nazývaná Beta ( odkaz na logo ) byl první videosystém a průkopník domácího videa vyvinutý firmou Sony. Beta umožňovala přehrávat legálně originální nahrané kazety s filmy na vaší domácí televizi a hlavně v našich končinách tyto filmy nelegálně kopírovat a rozmnožovat na čisté speciální beta kazety. Beta byl splněný sen všech filmových maniaků a tedy u můj.

A nač ten cestovní kufr ? Filmy bylo třeba shánět a nahrávat. Originální filmové kazety se samozdřejmě vozily ze Západu, u nás se koupit nedaly, maximálně prázdné čisté kazety v Tuzexu. A na nahrání filmu byly potřeba videa dvě vzájemně propojená nahrávací šňůrou. Nemusím snad dodávat, že v té době bylo video v domácnosti vzácností a v mém okolí ho vlastnila malá hrstka lidí. Oni se staly zdrojem kde brát nové filmy a tak jsem vždy zbalil své video do kufru a cestoval s ním po našem městě od jednoho známého k druhému. Nebo jsem nahrával doma a musel jem si druhé video půjčit a samozdřejmě opět donést a vrátit. S tím neustálým přenášením obtěžkán objemným kufrem jsem si připadal jako kdyby mě rodiče vyhodili z bytu, ale návrat ''z natáčení'' již probíhal v příjemnějším duchu, neboť jsem si domů přinášel další nový cenný úlovek do mé rozrůstající se domácí filmotéky. A samozdřejmě jsem ho do nekonečna pouštěl a přehrával.

Obrazová kvalita se odvíjela od kvality a kvantity přehrávané kopie, takže pokud jsem sehnal třeba ''teprve'' třetí kopii filmu byl to důvod k radosti. Většinu filmů jsem takto postupně přehrával ''upgradoval'' na lepší kopii, nebo kvalitnější a ''lépe slyšitenný'' dabing. Dabing filmů byla kapitola sama pro sebe. Zvuk filmů byl samozdřejmě originální, tedy až na vyjímky anglický ( film Cobra se Stallonem jsem měl ale například italsky ) a čeština byla do filmu přidávána amatérským jednohlasým asynchronním překladem. Ten v republice namlouvalo jen pár osob, takže časem jste všechny ''dabéry'' na začátku filmu poznali a měli mezi nimi již své oblíbence. V amatérském simultárním překladu se samozdřejmě odrážely i nežádoucí zvuky a ruchy dabérova okolí. Ve filmu jste tak mohli zaslechnout vedle původního zvuku a hasu překladatele například i dotaz jeho manželky: 'Chceš rajče ?''.

Prvním filmem na mé Betě byl horor Aligátor s filmovou legendou Robertem Fosterem a viděl jsem ho snad dvacetkrát. Doba přála akčním hrdinům, takže herci a jejich filmy kralovali v mé filmotéce. Stallone, Schwarzenegger, Chuck Norris, Dudikoff, Eastwood, později Van Damme, ve východní i západní produkci se to hemžilo všemožnými ninji ( ani Franco Nero neodolal a natočil akční Ninja přichází ), nebo kung-fu filmy kde začínal tehdy mladičký Jackie Chan. Filmy jako Rambo, Rocky ( hlavně populární  IV.díl ), Cobra, Over The Top, Commando, Predator, Conan, Terminator, Missing in Action, Americký ninja, Kyborg a záplava dalších určovaly pozdější směr tohoto žánru a vznikala jejich pokračování. Nebývale se dařilo i hororům, kde se na to na plátně hemžilo vraždícími maniaky a vzniklo plno kultovních sérií jako Noční můra v Elm Street, Pátek 13, Evil Dead nebo Halloween. Ripleyová měla své Vetřelce, Tom Cruise Legendu a samozdřejmě legendární Top Gun, Charles Bronson trilogii Přání smrti. Teenagerské komedie fungovaly na svojí cílovou skupinu tehdy stejně jako dnes, namátkou vzpomenu sérii Porky's, nobo můj oblíbený film Třída/Class s tehdejšími hvězdami těchto komedií Robem Lowem ( Youngblood ) a Andrewem McCarthym ( Figurína ).

Mojí oprašovanou Betu jsem musel opustit nedobrovolným nástupem na vojnu. Tím radostnější bylo naše shledání při každém ''opušťáku', kdy jsem ani na ty dva dny nelenil, zbalil Betu do kufru a vyrazil natočit nějakou horkou novinku. Beta se stala neodmyslitelnou součástí mejdanů při mé vojenské dovolené a Beta mi pomohla udělat si očko u nejvyšší šarže pluku, který vlastnil VHSku vlastnil a já mu nahrál pár filmů. Přišel listopad '89, Sametová revoluce, na vojně jsme oslovující důstojníky místo profláknutého ''soudruhu'' začali oslovovat civilnějším ''pane'' a v místní jídelně nám byl na videu promítnut kapitalistický film Osamělý vlk Mc Quade alias Chuck Norris ! Otevřely se hranice a s nimi se otevřel i trh s filmy. Navzdory lepší kvalitě Beta nakonec prohrála svůj souboj na thu s konkurenčním ''levnějším'' VHS od Panasonicu. Tedy tím videem, který po revoluci za časů videopůjčoven vlastnila snad každá česká domácnost. Ještě několik let poté, co jsem již také vlastnil novou ''šestihlavou'' VHSku jsem měl z nostalgie Betu uloženou v krabici pod postelí.