Nebudu obhajovat ani slepě zatracovat fenomén stahování filmů, Určitě si vážím každého jedince, který je i v dnešní době za pořizování filmů ochoten platit. Nechci se ani jako prodejce originálních filmových nosičů litovat, neboť jsem již jako bývalý provozovatel videopůjčoven slýchával, ať si nestěžuji, smířím se s realitou a jdu dělat něco jiného. Zároveň ale přiznávám, že je toto téma pro mne stále ožehavým. Moje myšlenky ohledně stahování nicméně oživil článek na internetu ze dne 24.10.19, ve kterém se uvádí, že trestného činu porušování autorského práva se měl dopustit 18-ti letý mladík, který za dva roky ''uložil'' na internetové úložiště 76 filmů a způsobil majitelům autorských a distribučních práv škodu za 1,3 milionu korun. Zpráva mě zaujala z několika důvodů, samotným trestním stíháním, zdůvodněním trestného činu, částkou i konstatováním, že policie se tímto případem zabývala přes rok.

Obchoduji s obrazovými a zvukovými nosiči, několit let jsem tyto i půjčoval a z tohoto hlediska pro mne představují zboží jako každé jiné. Na rozdíl od jiného zboží ale tyto nosiče obsahují de facto ''jen'' data. S nástupem internetu by se filmy daly jednoduše distribuovat po síti, ale osobně jsem v internetových půjčovnách velkou budoucnost neviděl, protože by teoreticky stačila jedna, maximálně pár vzájemně se konkurujících půjčoven, ale efekt zisků z prodeje autorských práv v někdejší síti 1300 - 1500 kamenných videopůjčoven platících práva za půjčování každého kusu nosiče,byť i stejného titulu ( nelogicky ) by se opakovat, ani nahradit nedal. Anebo by práva na půjčování novinek byly hrozně drahé. Se svojí poslední videopůjčovnou jsem ''odolával'' do roku 2015 a zavřel ji až důsledkem stěhování. Osobně bych si fungování půjčoven jako specifické služby za určitých podmínek dokázal představit i dnes.

Pokud uvádím za určitých podmínek, narážím tím na roli a fungování distribučních filmových společností. Chybně nastavenou obchodní strategií, cenovou politikou a špatným rozhodováním často se měnících manažerů bez znalosti problematiky trhu urychlili pád trhu s půjčovnami a častečně ochromili prodej filmových nosičů. Namátkou připomenu nesmyslné zaplavení trhu levnými papírovými pošetkami a tím způsobenou devalvací cen filmů, způsobu prodeje i fimu samotného. Ale popravdě snaha prosadit se prodejem, nebo půjčováním filmů, pokud je stejné ''zboží'' v podstatě nabízeno jinde zdarma je v dnešní době jako boj s větrnými mlýny. Byť kopírování a prodej fyzických filmových nosičů byl problém a a stal se i záminkou k odchodu průkopníka prodeje nosičů - ( zlevňování DVD filmů, první blu-ray disky na našem trhu ) české pobočky distributorské firmy Warner Home Video z našeho trhu, myslím, že takové 'pirátění'' trh s filmy ve větším měřítku poškodit nemohl. Volné šíření filmů po internetu však mohl a měl představovat trvrší oříšek a skutečnou hrozbu pro film jako takový.

Jistě pamatujete na otravnou běžící reklamu na začátku každého filmu puštěného doma v přehrávači - Neukradneš...aneb filmy nejsou zadarmo. Obsah reklamy bych podepsal, ale jinak tento spot pouštěný veskrze platícím spotřebitelům těžko mohl něco změnit. V počátcích filmového pirátství mohl pro jedince představovat rozmnožování a šíření kopii i nelegální zdroj příjmů. Občas jste se dočetli, že taková osoba byla dopadena a souzena a distribučními firmami mu byla vyměřena škoda v takové výši, že ji odsouzený nemohl splatit ani za několik životů. Je s podivem, pokud o takovéto astronomické částky přicházeli bohaté filmové společnosti a distributoři nelegálním působením těchto jedinců, že nedokázali mimo investování nemalých obdosů peněz do ochrany proti kopírování filmů vůbec předjímat všem hrozbám, varovným signálům a důsledkům, které představoval internet a reagovat na ně.  

Nyní se vrátím zpět k obviněmému mladíkovi. Hlavním jeho proviněním dle soudu bylo mimo vkládání filmů na úložište i uveřejňování odkazů ke stažení, nebo-li sdílení filmů. Získávání filmů skrze torrenty byl ale rozšířen v počátcích filmového pirátství a díky ne až tak jednoduchému způsobu stahování byl oblíben zejména mezi mladými lidmi, kteří by jinak stěží nahradili distributorům pořizováním a nákupem originálních filmových nosičů jejich vyměřitelné ztráty ( 1 stažení = 1 nákup originálu ) . Tímto se dostávám k vyčíslitelné škodě 1,3 miliónů korun. Pokud tedy soud konstatoval, že díky odkazům na filmy obviněného mohl mít k těmto souborům kdokoliv přístup, tak se musím lehce pousmát. Nemá snad dnes doslova každý, staři, mladí i děti včetně naprostých internetových analfabetů možnost si na jedno kliknutí stáhnout z nabídky interentových úložišť ne 76, ale tisíce filmů včetně u nás distribuovaných a legálně vydávaných na nosičích bez jakéhokoliv viditelného postihu ?

Je otázkou, zda postihovat a trestat velké a silné ( úložiště ), nebo malé slabé jedince ( stahovače ). Nebo to jednoduše nechat být ( ty malé ) s konstatováním, že pokud ''krade'' již tolik lidí tak to už vlasně není krádež a trh se musí této situalci přizpůsobit. Jako v té výše zmíněné protipirátské reklamě je pro většinu nás krádež čehokoliv např. v obchodě nemyslitelná, ale stažení filmu se stalo banalitou a běžnou činností našeho života. Můžete zakázat stahování nelegálního obsahu ''legislativně'' jako protizákonnou činnost s úmyslem postihovat ji, jako se o to pokoušeli například ve Francii, tedy 3x a dost, kdy vaše činnost na síti je sledovaná a kdy dostanete před samotným postihem několikeré upozornění, že stahujete nevhodný obsah. Tvůrci zákona ale dostali přes prsty kvůli omezování  a zásahům do svobody internetu. Zakázat a zrušit internetová úložiště jde ( viz Megauploader ), vysoudit odškodné také ( Jan Svěrák viz Kuky ), ale moc se do tomo nikomu nechce.

K legálnosti stahování u nás v myšlení mnohých ''že to mají zaplaceno'' napomohla i česká OSA účtující si ( za podpory státu ) poplatky z prodeje zboží spojeného s filmem ( pevné disky, zapisovatelné nosiče, paměťové karty, tiskárny ...). Je to jednodušší si tímto způsobem kompenzovat ušlý zisk, než vynakládat prostředky na řešení problému. Jinak řečeno ti nejslabší, kteří se neubrání změnám padnou ( videopůjčovny ), ti silnější a movitější nějak se ztrátami přežijí ( výrobci a distributoři ) a ti, keří v tom umějí chodit a mají své lobby v parlamentu si vždy najdou jiné způsoby, jak nám to naúčtovat. Zpoplatnění stahování filmů a seriálů tak v dohledné době bude stále narážet na alternativu bezplatného šíření totožného obsahu na internetu. Obávám se také, že motivací většiny dnešních šířitelů a nahrávačů filmů není vidina obohacení, ale pouhý koníček a touha po zviditelnění. Nebo jiný motiv ( pokud nějaký ), který nejsem schopen pochopit.